Auto recenze BMW 750

Závady a opravy na autě

.

Hodnocení a zkušenosti s autem

BMW 750Li

Původně jsem si k dealerovi Bmw jel pro kombi řady tři s třílitrovým šestiválcovým dieselem. Ale nakonec jsem díky závadě na předváděcím voze odjel s 750i ve verzi long. Takže z testu praktického, výkonného a úsporného vozu střední třídy se rázem stal test luxusní limuzíny s ještě výkonnějším, ale ne tak úsporným osmiválcem.
Když mi v dealerství sdělovali, že objednaný vůz není k mání, trošku mi tím nabourali harmonogram. Původně jsem měl totiž naplánovanou vyjížďku po okreskách do Plzeňského kraje na chalupu, kam jsem potřeboval odstěhovat pár věcí. Byl jsem z toho trošku na rozpacích, ale jakmile přede mnou stála ta nádherná reprezentativní limuzína, okamžitě mě moje mrzutost přešla. Po podepsání všech potřebných dokumentů jsem konečně dostal klíčky a vyrazil jsem k vozu. Slovem klíčky mám na mysli dálkový ovladač pro bezklíčový vstup a startování.
V roce 2002, kdy byl tento model s interním označením e65 představen veřejnosti, sklidil kritiku za svůj design, který byl jeden z nejkontroverznějších počinů Chrise Bangela. Tím přišla sedmička o spoustu příznivců, ale to je často údělem vozů, které svým vzezřením předstihnou svoji dobu. Po pár letech a hlavně po faceliftu, kdy mu byla odebrána ona nejkontroverznější křivka na kufru, se tento vůz stal velkým trhákem a prodeje vyletěly nahoru. Stal se králem své třídy. Tedy alespoň do přichodu nového Mercedesu třídy S.
Design je záležitostí osobního vkusu. Mně třeba se jako celek tento vůz velice líbí, jak exteriérem, tak i v interiéru. V interiéru je sedmička stejně strohá jako ostatní vozy Bmw a ostatně i jako většina dnešních luxusních limuzín. Ale toto je taky jedna z designových věcí, se kterými Bmw předběhlo dobu. Ostatní limuzíny z doby tohoto stoje maji zahlcenou palubní desku tlačítky. Ale e65ka ne. A to bylo před sedmi lety. Dnes se o to, aby na palubní desce bylo co nejméně tlačítek a ovladačů, snaží téměř všichni výrobci. Ale zpět k sedmsetpadesátce.
Dnes se nebudeme, jak asi všichni čekáte, zabývat technologií a luxusem, který tento vůz nabízí, ale jeho praktickým využitím. Rozhodl jsem se totiž, i přes změnu vozu, absolovovat původně naplánovanou cestu. Takže jsem vzal přítelkyni, pár kamarádů, nacpal jsem kufr a vyrazil. Pro přítelkyni a kamarády bylo v této prodloužené verzi dost místa, ale s naším nákladem v kufru to tak slavné nebylo. Kufr o objemu 500 litrů sám o sobě malý není, ale jeho využitelnost je horší. Otvor pro nakládání je dost malý a ložná hrana je dost vysoko, aby mi to usnadnilo naložení těžkých břemen. Ale bavíme se o limuzíně a ne o dodávce, takže budiž.
Naše cesta vedla z Prahy po Strakonické ulici, přes Příbram do vesnice jménem Vrčeň ležící jihovýchodně od Plzně. Takže nás čekala cesta po dálnici, asi 70 km, poté okreskami přes Příbram až do cíle asi 50 km. Cesta Prahou byla i přes vrcholící špičku klidná, až na komentáře mých kamarádů, kteří stále uchváceně zkoumali interiér a hodnotili, co se jim líbí a co ne. Tedy spíše co se jim líbí, protože na negativa vůbec nedošlo. Občas jsme měli problém s dorozumíváním, protože verze long nabízí tolik místa, že když někdo mluví zezadu potichu, tak na předních sedadlech není opravdu slyšet, co říká. Ale podle jejich úsměvů, které jsem na nich viděl, mi bylo vše jasné. Jediné, co mne trošku zaráželo, byla spotřebo ve městě, která se během poskakování v zácpě vyhoupla až na 20l/100km. To ale majitel takového vozu moc neřeší. Při čekání v zácpě přišlo na řadu i testování některých prvků výbavy. Kluci vzadu si neustále hráli s elektricky nastavitelnými slunečními clonami a sedačkami. Moje přítelkyně testovala standardní audio, které je velice kvalitní a i na vyšší hlasitost je zvuk z něj vycházející velmi čistý a perfektně vyvážený. A já? Já jsem zkoumal, co vše obsahuje systém idrive, který je, i přes méně intuitivní ovládání, velice dobrým prvkem. Konečně jsme se dostali z Prahy na dálnici a zácpa byla už také ta tam.
Na dálnici se konečně mohl naplno projevit skvělý motor, který ve městě jen pobublával. Zátah osmiválce o objemu 4.8 litru je opravdu obdivuhodný. Jeho tlumený zvuk jemně proniká do interiéru, ale venku zní jako závodní motor série Nascar. Při zrychlování mají všichni zúčastnění pocit, že je auto naprosto neúnavné. A opravdu tomu tak je. Sedmička je na stovce za 6 vteřin a podobným tempem zrychluje až k standardně elektronicky omezené rychlosti 250km/hod. Tohle dokáže s 2025 kg vážícím vozem udělat motor o výkonu 270 kw při 6300 ot/min, a točivém momentu 490 Nm ve 3400 ot/min. Cesta na dálnici tímhle tempem byla velmi svižná a díky vzduchovému podvozku i pohodlná. Dříve, než jsme si uvědomili, jak je auto rychlé, byli jsme na okreskách. Zde se začínala projevovat velká hmotnost, která tlačila vůz ven ze zatáčky. To ale nebyl ten největší problém, protože všechny korekce směru jízdy probíhají naprosto přesně. Kam jsem natočil kola, tam auto bez odmlouvání vyrazilo. Ale problém nastane v momentě, kdy jedete na sněhu, který během naší cesty napadl a na okreskách nebyl vůbec odstraněn ani nebylo posoleno. Zde si automatická šestistupňová převodovka nevěděla rady, jak přenést výkon na vozovku. Díky tomu velice rychle přestanete mít kontrolu nad vozidlem. Na sněhu se mi nepodařilo bezpečně jet rychleji než padesátikilometrovou rychlostí. Což bych od tohoto vozu nečekal. Avšak i přes to jsme se nějakým způsobem dostali do našeho cíle.
Vyložili jsme náklad, skočili si na jídlo do místní hospody a vyrazili do Plzně. Tedy vyrazili, chtěli jsme vyrazit, ale zapadli jsme. Ani přes to, že mě tlačili dva moji statní kamarádi, jsme nebyli schopni vyjet kopeček, pod nímž jsme stáli. Nakonec jsem po půl hodině, i přes masivní protáčení kol, kopec vycouval a mohli jsme pokračovat dál v našem výletu.
Nabrali jsme směr na Plzeň. Cesta po protažených okreskách už byla v pořádku, ale stejně jsem nemohl naplno využít potenciál motoru. Po přijezdu do Plzně jsme se rozhodli, že navštívíme nějakou místní hospodu. Zaparkovali jsme přímo před vchodem a v ten moment jsme si všichni plně uvědomili účel tohoto bavorského nejluxusnějšího výrobku. Nezáleží na tom, jaký motor v tomto voze máte, jde o to jak vás toto auto reprezentuje. Všude, kde se s ním objevíte, sklízíte obdivné pohledy. A o to jde.:)
Celkově je toto auto pohodlný dopravní prostředek na dlouhé cesty. Zároveň dostává požadavkům své třídy, ba dokonce je to i po nástupu nové sedmičky velice zajímavá volba. Ceny v autobazarech půjdou dolů, a tak si myslím, že půjde o velmi výhodnou koupi. Ten, kdo nebydlí na horách a hledá luxus na dlouhé cesty, při kterých využije i praktičnost tohoto vozu, by se měl o jeho koupi zajímat. Já bych ale raději volil naftový motor. I přes to, že je tu již nástupce e65, je to pořád moc dobrá volba, která nic neztratila na své exkluzivitě.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•