Auto recenze Lancia Dedra

Závady a opravy na autě

Auto jsem koupil v bazaru, je dovezeno z Itálie a já jsem se stal v ČR jeho prvním majitelem. Mělo by mít najeto 147 tis. km, což se mi vzhledem ke stavu opotřebení některých prvků v interiéru zdá dost málo. Na druhou stranu zase podvozkově a karoserie jsou velmi zachovalé, takže můj odhad je cca 200 - 250 tis. km, víc určitě ne.
Co se týče závad a poruch, je na tom velmi dobře, díky tomu, že auto nejezdilo v zimě a v soli, je zespod velmi zachovalé, ramena, výfuk, manžety, brzdové komponenty jsou jako nové, karoserie absolutně bez koroze. Poruchy má asi jako každé auto po 200 tis. km, sem tam nějaký ulomený knoflík, vrzající plast a podobné maličkosti. Ale co by jste chtěli po autě za 30 tis. CZK.
Jinak po koupi jsem udělal jen běžnou údržbu, aby auto bez problémů sloužilo, tzn. nové filtry, náplně, brzdové desky, rozvody motoru a nějaké maličkosti.

Hodnocení a zkušenosti s autem

S autem jsem jel zatím jen pár km (cca 500) po koupi z bazaru domů a nějaké zkušební jízdy po okrese. Po usednutí za volant mě velmi potěšilo luxusním interiérem. Ne nadarmo se říká, že je Lancia luxusnější sestra Fiatu. Na to, že je auto postaveno na podvozkové platformě Fiatu Tipo/Tempra, je nesrovnatelně lepší ve všech ohledech. Můj kousek má ve výbavě digiklimatizaci, el. okna, rádio + 4x repro, novější palubovku ( z Delty II generace) obkládanou dřevem, interiér je očalouněn modrou alcantrou, stavitelný volant, výškově stavitelnou sedačkou řidiče, el. otevíráním kufru a palivové nádrže, centrálním zamykáním, posilovačem řízení a spoustou dalších vymožeností. Příjemným doplňkem na palubní desce je např. budík teploty motorového oleje a stavu nabití akumulátoru nebo indikace vadné žárovky vnějšího osvětlení vozidla.
Také motor mě překvapil. Na to, že je to koncepce stará téměř 25 let a objevoval se již v prvních modelech Fiatu Ritmo, se může pyšnit skvělou dynamikou. I se sedanem vážícím 1250 kg umí pěkně uhánět. Jeho parametry jsou srovnatelné s německými motory TDI z roku 1991, výkon motoru je 66 kW (90 PS) a disponuje 186 Nm kroutícího momentu. Jinak se jedná o plně mechanický předkomůrkový turbodiesel, přeplňovaný turbodmychadlem KKK K16 s mezichladičem stlačeného vzduchu a olejovým chladičem. Max. plnící tlak je na hodnotě 0,95 baru. Oproti výše zmíněným motorům má i daleko větší oblast použitelných otáček. Nezabírá sice prakticky od volnoběhu, jak jsme zvyklí u německého koncernu. Výraznější gradace výkonu, spojená s náběhem turba, se objeví až okolo 2000 ot./min., ale je k dispozici téměř do 4500 ot./min. Díky skvěle odstupňované převodovce je jeho potenciál ještě znatelnější, kdy na dálnici v kopcích za sebou nechává i daleko výkonnější vozy. Řazení převodových stupňů je na Itala překvapivě přesné a příjemné, možná je to i díky použití řadících táhel namísto hojně používaných lanovodů. Jízda po dálnici je s ním velmi příjemná, motor je perfektně odhlučněn a při rychlosti okolo 120 - 130 kmh pronikal do interiéru pouze hukot zimnich kol.
Co se týče karoserie, zde musíme trochu přimhouřit oko. Je podmíněna době svého vzniku v roce 1989, takže je poněkud hranatější. Její koeficient odporu vzduchu cx 0,29 není nijak převratný, ovšem na tu dobu a typ auta byl téměř bezkonkurenční. Můj vůz pochází z března roku 1998, což byla poslední faceliftovaná série před ukončením výroby a nahrazením modelu Lybrou. Oproti starším Dedrám mám právě výše zmíněný interiér vyvedený ala Delta II. generace, přední světla mají zatmavené paraboly, vůz je seriově vybaven třetím brzdovým světlem, okenními roletkami na zadním skle a karoserie je nastříkaná do stříbrné metalízy. Jinak i na zastaralou koncepci je karoserie sedanu pořád elegantní, a možná i díky měně početnému zastoupení těchto vozů na českých silnicích (bylo vyrobeno jen cca 400 tis. ks) budí náležitý rozruch.
Podvozkem a vůbec celou podvozkovou platformou je tento vůz shodný s Fiatem Tipo/Tempra a koncernovým kolegou AlfaRomeo 155. Jedná se podvozek s nezávislým zavěšením všech čtyř kol, vpředu systém McPherson, vzadu vlečená ramena. Systém pružení a tlumení je naladěn na poněkud tužší ale neméně příjemnou hodnotu, takže auto bez problémů zvládá i ostřejší jízdu. Tady ale musím podotknout, že Lancie konstruovaná především na luxus a pohodlí posádky zde není úplně ve svém živlu. Všechna kola jsou vybavena kotoučovými brzdami, vpředu vnitřně chlazené kotouče o průměru 256 mm, vzadu pak nechlazené o průmměru 240 mm. Celý brzdový systém je velmi dobře vyvážen, nástup brzd okamžitý a účinost v rámci možností maximální. Auto není při kritických situacích nijak záludné, díky nezávislému zavěšení si dobře drží zvolenou stopu. Možná jen díky těžkému motoru má tendenci přecházet k nedotáčivému smyku.
Co se týče vlastní zkušenosti, jsem s autem velmi spokojený. Spotřeba se po městě pohybuje okolo 6 litrů nafty, při delších jízdách po dálnici jde i pod 5 litrů. Musím vemi pochválit perfektně fungující automatickou klimatizaci, která mi v kabině udržuje nastavenou teplotu bez jakéhokoli manuálního zásahu.
Oproti předchozímu Fiatu Uno je to nesrovnatelný vůz. Uno stále mám a musím se zastat jeho motoru, který je i přes stejnou koncepci s Lancii daleko ostřejší a agresivnější na sešlápnutí plynu, ale jeho účel auta na každodenní ježdění již skončil. Nyní spí v garáži a chystá se na jaro, kdy jej začnu prohánět po tuning srazech, závodech do vrchu, slalomech a podobných podnicích.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•