Auto recenze Alfa Romeo 156

Závady a opravy na autě

- 30000km - občas se rozsvítí kontrolka airbagů. Podle diagnostiky je to vadný kontakt bočního airbagu pod sedadlem spolujezdce.

- 35000km - proražená pneumatika. 17" kola s pneu 215/45 se s českými silnicemi prostě nesnesou. Navíc jedna pneu stojí okolo 3 000km.

- 36000km - vadný snímač polohy vačkového hřídele. Vyměněn spolu s rozvodovou sadou (po 4,5 letech).

Hodnocení a zkušenosti s autem

Tuhle Alfu 156 sedan jsem koupil před rokem v září 2008. Vyrobena byla v Pomigliano d´Arco v Itálii v listopadu 2004 a do provozu šla v Rakousku v dubnu 2005. Je to tedy nová verze s designem Giugiaro. Podle servisní knížky i podle tachometru měla v září 2008 27000km. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme udělat. Motor i auto vypadaly naprosto skvěle, serviska a údaje v ní se také tvářily jako pravé, ale my víme své. V českých bazarech i servisech jsou naprostí kouzelníci, kteří dokážou nemožné.
Auto bylo z Rakouska přivezeno po havárii a opraveno v ČR. Podle záznamu v servisce by mělo jít jen o plechy. Nenašel jsem žádné vady které by nasvědčovali tomu, že auto bylo slepeno z více kusů. Nápravy také vypadají originálně a pneu nemají tendenci se sjíždět.

Motor je turbo diesel s obsahem 1,9 litru s vysokotlakým vstřikováním u koncernu Fiat označovaného jako JTD. Vsadil jsem na osvědčený a spolehlivý "osmiventil" s výkonem 85kW. Není to žádné žihadlo, ale určitá svižnost se mu nedá upřít. Když zabere turbo, tak ucítíme příjemné zatlačení do sedaček a předjížděcí manévry se stávají bezpečnými. Můj styl jízdy je poměrně svižný, většinou omezení rychlostí nedodržuji a musím vytknout jen jednu věc. Zasloužilo by si to 6 stupňovou převodovku. Ale i s "pětikvaltem" se stále pohybuji se spotřebou kolem 6 až 7 litrů na 100km. Olej to jaksi nežere, jak si někteří alfisti stěžují. Teď mne čeká výměna a na měrce mi stav oleje klesl ze 3/4 na 1/2 placaté části měrky. Takže "bajvoko" ani ne pár deci na 10 000km. Po 10 tisících olej nesmrdí a ani v něm nebyl bordel.

Podvozek. Prostě drží. A to nejen díky systému kontroly trakce VCD. Auto dokáže skvěle držet stopu, čemuž dopomáhají i pneu 215/45. Posilovač je tužší, ale poznáme to pouze při parkování, při rychlé jízdě to není na závadu. Do smyku jsem auto hodil jen cíleně pomocí ruční brzdy. Zkoušel jsem se vyřádit i na sněhu, ale díky nevypínatelnému VDC moc zábavy neužijete. Prostě to auto udělá vše proto, aby jelo tam, kam jsou natočena kola. Horší kapitola jsou podélné stopy na našich vyjetých cestách. Tam platí obecná zásady, čím širší a tvrdší pneu, tím hůře. V podvozku zatím nic nevrže a neklepe, tak uvidíme dál.
Brzdy poměrně ostré. To, na co si stěžovali někteří majitelé 156, jako je vadnutí brzd, to neznám.

Interiér. Po přesednutí z rodinnější Alfy 146 mne překvapilo, že opět sedím sportovně na zemi zaklesnutý pod multifunkční volant. U mé verze mi docela chybí nastavitelná bederní opěrka. Sedadlo lze nastavit výškově. Před sebou mám designově perfektní přístrojovku. Budíky černé a vše podsvíceno červeně. Upřímně řečeno zelená tolik při delších netahala oči, naštěstí jde dost ztlumit. Naštěstí to není renaulťácký oranžový jedák. V tomhle se mi více líbí VW modrá. Červená vypadá ovšem nadmíru efektně. Pod páčkou směrovek je páčka tempomatu. Věc na kterou se dá snadno zvyknout, ale přesto se rád vracím k pedálu a svižnější jízdě. Středový panel vypadá lacině stříbrně, titanová v AR 146 byla efektnější. Chromové doplňky situaci trochu zachraňují. Jsou v ní ovladače dvouzónové klimatizace s červenými ukazateli teplot. Dále je tu originální rádio s CD Blaupunkt. U této značky jsem byl nyní trochu zklamán. JVC v předešlém autě bylo mnohem lepší. Páka jde příjemně do ruky. Řazení je přesné, ale musím uznat, že u kolegovy nové Octavie je lepší. Příjemné zpestření je sklápěcí středová opěrka s ukládacím prostorem.
Sedačky jsou sportovního tvaru, člověk do nich skvěle zapadne, nedoporučuji však starším lidem s bolavými zády. Ti z Alfy lezou jako z tanku a kňučí. Potaženy jsou jakýmsi černým sametem, což je hezké, ale nepraktické. Vlasy z blondýn jsou na nich velmi nápadné, jakož i drobky z rohlíků mých dětí.
Osvětlení interiéru je dostatečné. Středová lampa obsahuje dvě žárovky a dvě bodovky a pod každou sluneční clonou je další světýlko. Vadí mi, že v kufru není zásuvka.
Prostoru nic moc, celé auto je jedna obrovská daň za design, kterému se podřídilo vše. Kufr je jak jinak špatně přístupný, mělký a dozadu daleko, jak se na sedan sluší a patří. Po vyjmutí střední opěrky ze zadních sedaček se však do auta bezpečně vešly 4 lidi, 4 sady sjezdových lyží, oblečení, lyžáky a jídlo na týden na chalupu, což není tak marné.

Zkušenosti více než dobré. Především pěkné poměrně dynamické auto, které vám hloupí závistiví sousedé rádi poškrábou nebo si kopnou. Praktické zkušenosti mám dlouhodobé. Alfy vlastním od roku 1998 a na každé byly přátelské šrámy. Jízda v něm je radost a požitek.
A ještě odpověď na standardní dětský dotázek. Jede to 200. Do 160 rychlý nástup, do 180 snesitelný nástup, do 200 se to už hrabe.

Špatný snímač vačky mi náladu zatím nevzal. Jen cena kvalitních pneu mne trochu zaskočila. Ale do nějakých Ťang kongů opravdu nepůjdu, nejsem sebevrah.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•