Auto recenze Dodge Caravan

Závady a opravy na autě

Oprava klimatizace

Hodnocení a zkušenosti s autem

Toto auto jsme zakoupili pro rodinné účely v bazaru kde jej měl v komisi jeho majitel. Díval jsem se na internetu na fotky a podle fotek se auto zdálo nadmíru pěkné. Tak jsem se zajel podívat naživo a kupodivu fotky nelhaly a vůz vypadal ve skutečnosti velice dobře až jsem se podivil, že stojí jen tak málo, ale následně jsem si uvědomil, že to asi bude tím, že je už staršího data výroby, nemá valnou pověst a na evropské poměry obsah 3.3 v automatu asi spoustu lidí vyděsí a odradí (dobře jim tak, už bych jiné auto nechtěl), ale popořadě.
Poprosil jsem pána o klíče, které mi dal a nechal mě ať si vše v klidu projdu. Vnitřek byl opravdu krásný a na přístrojové desce svítilo nějakých 123000 mil. Opotřebení vozu se zdálo téměř neznatelné a až na pár kosmetických vad auto nemělo chybu. Poprosil jsem pána o nastartování a když se motor rozběhl i když poněkud váhavě (auto stálo 3 měsíce v kuse a byla zima) a já jsem poprvé uslyšel zvuk šestiválce, bylo mi jasné, že tohle auto prostě chci. Ten zvuk a sametový chod se musí zažít! Jakmile jsem usedl při zkušební jízdě do sametově měkkých sedaček a dal páku do polohy D auto se samo pomaličku rozjelo a mě rázem obklopila americká houpavá měkkost a pohoda... a uvědomil jsem si, že to co jsem řídil doteď...bylo sice možná spolehlivé, ale nemělo to duši...
Přijel jsem domů se záhadným úsměvem na rtech a s jedinou jasnou myšlenkou: musím nějak přesvědčit manželku, která až do teď byla konzervativním zastáncem značky domácí provenience a bylo mi jasné, že to nebude lehké a že jestli je nějaká naděje na úspěch, musím ji přimět ať se projede :-)
Vydali jsme se tedy do bazaru. Počasí nemohlo být horší, hustě sněžilo, nálada pod bodem mrazu. Při příchodu k autu jsem slyšel jen: no, doufám, že to nechceš koupit.. naděje však umírá poslední a vyjeli jsme. Po pár metrech i manželka uznala, že automat má něco do sebe, ale řídit odmítla. Nakonec její verdikt zněl: dělej si co chceš. Což u žen značí naprosto defaultní nesouhlas, ale já jsem se rozhodl to risknout a vylovil jsem z kapsy peníze. Byla ve mě malá dušička, ale věřil jsem, že mám štěstí na tmavě modrá auta. To trošku zlehčuji, samozřejmě jsem si něco načetl, nasondoval a prohlédl auto skutečně pořádně, ale.... vždycky se může vyskytnout věc, kterou jsem přehlédl.
S malou dušičkou jsem dal auto k prohlídce svému mechanikovi, který mi po několika hodinách volal a sdělil mi, že někdo před prodejem vyměnil všechny kapaliny, doplnil čepy vazelínou(ano, jako u škody 120 :-) ) a celkově je auto v nevídaném stavu. Ten kámen, který mi spadl ze srdce byl opravdu velký.
A dál? Měl jsem štěstí na bývalého majitele, který se mnou komunikuje doteď a ptá se jak se daří nám i autu... vážně nelžu, ujistil mě, že auto většinu času po dovozu z USA stálo a že míle na tachometru jsou skutečné, doteď si občas napíšeme a tajně ho podezřívám, že je anděl, protože takoví lidé už snad ani nejsou. Dal mi dokonce telefon na svého servisního technika (tímto zdravím do Impexty), který je ochota sama a kdykoliv mu zavolám, s úsměvem radí po telefonu. Zatím ale nebylo moc s čím.
Jediné co bylo špatně byl přední chladič klimatizace, který stojí nějaké 4000Kč a jinak po roce provozu zatím žádný problém, žádná závada.
Motor: stará škola, což vůbec není na škodu. Auto má přídomek sport, což jsem pokládal za vtipné, ale když dáte plyn na podlahu, automat bleskově a poslušně podřadí o dva stupně dolů, do kabiny pronikne ostrý a krásný zvuk šestiválce a dostaví se velmi slušný zátah, který skončí až když se bojíte a pustíte plyn... a zaručuju Vám, že se Vám na tváři objeví úsměv i když spotřeba v tu chvíli atakuje dvouciferné číslo s dvojkou na začátku. Ale to v ten moment neřešíte... je to prostě amerika. Jinak při běžném ježdění, kdy se motor líně převaluje kolem 1500 otáček a ani nevíte jestli vlastně běží jak je potichu, je spotřeba kolem 11 litrů. Což je na automat a auto této velikosti a hmotnosti vlastně docela dobré.
A hlavně jak říkal můj kamarád: ty vole kup to, to je poslední možnost mít v Evropě auto s tímhle obsahem a tak si to užívám, dokud mi volant nevyrve EU z ruky.
Manželka jejíž primární auto to je ho časem taky vzala na milost a dokonce připustila, že ani po 1300 km cesty do Chorvatska není vůbec rozlámaná, narozdíl od cesty s moderním vozem vloni.
A přesně na dlouhé štreky je toto auto postaveno. Vyjedete na dálnici, dáte tam tempomat, sklopíte loketní opěrku a krajina jakoby zpomalí a vy zažíváte pocit, že už víte proč tohle auto bylo vyrobeno.
Jinak výbava je vcelku spartánská, ale to je modelem, tyto vozy mohly mít dvd ve stropě a elektricky zavíratelné boční a zadní dveře. Naše auto má však jen klimu, okna v elektrice včetně zadních výklopných, tempomat, zatmavená okna a to je tak asi vše.
Sedačky i když slušelo by se napsat spíše křesla jsou jako křeslo u babičky. Vůbec celé auto se dost naklání a houpe (má zadní listová pera), ale je neskutečně pohodlné.
Dovnitř se vejde 7 lidí plus v pohodě kufry a to není verze Grand. Zadní lavice se dá posouvat a buď máte větší kufr, nebo prostor na nohy, záleží jak to potřebujete.
Auto údajně trpí na korozi, no, to naše ne. Motor má rozvody řetězem a prastarou planetovou převodovku, která kromě výměny oleje nechce nic.
Brzdy brzdí, ale na evropské poměry to není žádná sláva a chce to trošku předvídat. Zrcátka jsou dost velká a celé to nepůsobí autobusovým dojmem. Máme to auto rádi a způsobilo to, že už se poohlížím po nějaké další americe a zcela jsem začal chápat lidi, kteří kouzlu amerických aut propadli.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•