Auto recenze Mazda 626

Závady a opravy na autě

Lehce na volnoběh kolísají otáčky. Zvláštní je, že se to časem samo od sebe zlepšilo. Možná je to lepším a palivem, možná i lepším počasím.

Zlobí zámek u dveří řidiče. Ze začátku šlo dveře odemknout špatně, teď už to nejde prakticky vůbec. Zatim jsem to neřešil a odemykám auto od spolujezdce.

Kontrolky na přístrojovce signalizují, že nesvítí vzadu obrysová světla a brzdovky, přestože všechno svítí. Asi tam bude studený spoj.

Nefunguje zapalovač, což mi celkem nevadí, protože stejně nekouřim.

V poslední době začíná něco vrzat na přední nápravě.

Zatim jsem měnil pouze akumulátor (původní byl již při koupi na prahu smrti a po několika pokusech dobít ho na nabiječce umřel úplně). Dal jsem do auta starou 44Ah baterku, která se mi válela doma a od té doby bez problémů.

Dále mě bude v nejbližší době čekat výměna rozvoďáku (to odkládám prakticky od prvního dne, co jsem auto koupil) a taky výfuk už je pomalu zralý na výměnu.

Vzhledem ke stáří auta jsou to opravdu jen drobnosti, ale zároveň dodávám, že jsem toho moc nenajezdil, takže očekávám, že se nějaké mouchy můžou ještě objevit.

Hodnocení a zkušenosti s autem

Rád bych se s vámi podělil o své zkušenosti s tímto stařičkým japonským strojem. Jedná se o druhou generaci Mazdy 626, která se začala vyrábět už v roce 1983 a přinesla jednu zásadní změnu a to přechod z klasiky (motor podélně a náhon na zadek) na v té době moderní koncepci (motor napříč a přední náhon). K tomuto stroji jsem se dostal úplně náhodně. V hlavě se mi zrodila myšlenka, že by se mi k 960ce docela hodilo ještě druhé auto určené primárně na ježdění po Praze. Původně jsem chtěl spíš něco menšího, jenže jednoho dne jsem na internetu objevil inzerát na tuhle 626ku - klasický 3-prostorový sedan, 2-litr, automat, celkem slušná výbava (vzhledem k roku výroby) a pořizovací cena téměř symbolická. Sice jsem o tom autě nevěděl skoro nic, jenže moje náklonost ke starým japonským vozům způsobila, že jsem Mazdu chtěl už v ten okamžik, kdy jsem uviděl pár fotek na internetu. Při osobní prohlídce se pak ukázalo, že je až překvapivě zachovalá, koroze byla minimální, navíc na autě byly téměř nové zimní gumy a ani při testovací jízdě se neprojevil žádný problém, takže jsem neváhal a Mazdu jsem si odvez domu. A bazarníci mezitim zřejmě otevřeli šampus, protože si konečně nějakej magor odvez 20 let starou japonskou káru v automatu. Při loučení mi pak jeden z bazarníků prozradil, že to auto tam stálo asi měsíc a za celou dobu o něj nikdo neprojevil sebemenší zájem. Kdybych to tušil, tak jsem cenu určitě ještě usmlouval. Moje smůla.

Auto v sobě nezapře původ z počátku 80. let. Relativně dlouhá karoserie (443 cm) a v kontrastu s tím malý rozvor (251 cm). Designéři se drželi striktně hranatých tvarů (kulatá jsou jedině kola), ale mně je to sympatičtější, než design ve stylu ocucaného bonbónu. Výhoda je při parkování, protože opravdu nemáte problém odhadnout, kde vám auto končí. Nevýhoda je zase ve vyšším aerodynamickém hluku při rychlejší jízdě. Stará škola vládne i uvnitř. Dvouramenný volant s tenkým věncem mi připomíná volant z Wartburga, topení má samozřejmě páčkové ovládání a celkově přístrojová deska vypadá docela stroze. Asi nikoho nepřekvapí, že z materiálů převládají tvrdé plasty. Na druhou stranu třeba výplně dveří jsou vyrobené z kombinace semiše a jakési imitace kůže a vypadá to docela hezky. Navíc i po těch mnoha letech je interiér celkem zachovalý a není zdrojem žádného klepání, vrzání a jiných pazvuků. Jediné, co mě trochu rozčiluje, je to, že se v přístrojovce kutálí zřejmě nějaký uvolněný šroubek. Pochvalu si zaslouží zejména přední sedačky. Nejsou ani tvrdé, ani zbytečně měkké, boční vedení je výrazné asi tak do půlky zad, potom už vás nijak neomezuje v pohybu, takže se na sedadle můžete pohodlně rozvalit a zároveň v každé zatáčce neujíždíte ze sedadla pryč. Mnoho výrobců by se tady mohlo učit, jak má vypadat sedadlo v autě. Vzadu je to trochu horší s místem pro nohy, ale dá se to přežít. Oproti tomu zavazadlový prostor je až překvapivě objemný. Nikde jsem nenašel přesný údaj, ale můj skromný odhad je minimálně tak 450 litrů. Navíc zadní sedadla jdou sklopit a můžete tak kufr ještě zvětšit. Trochu nelogické je, že opěradlo je dělené a sedák nikoliv. Co se týče výbavy, jsem spokojený. Posilovač řízení, elektrické ovládání všech oken, centrální zamykání klíčem (bohužel centrál funguje jen ze dveří řidiče, takže momentálně je mi celkem na nic - viz poruchy) + několik dalších drobností jako otevírání kufru a nádrže z místa řidiče a samozřejmě automatická převodovka.

Nápis 2.0i na zádi by v někom možná mohl vyvolat sportovní ambice, jenže tento 2-litr má výkon pouhých 68 kW a ve spojení s 3-stupňovou automatickou převodovkou to opravdu stačí akorát tak na poklidnou jízdu. Ve městě pouze 3 kvalty celkem nevadí. Motor srdnatě táhne už od nějakých 1500 rpm, takže při normální jízdě se motor obvykle převaluje někde v rozmezí 2000-2500 rpm a spotřeba je tak docela příznivá (cca 7-8 litrů). Problém nastane na dálnici, kdy při 130 km/h motor točí už cca 4000 rpm a to už je téměř na vrcholu svých sil (maximální výkon je k dispozici při 5000 rpm) a navíc se začíná projevovat docela velký hluk, jehož zdrojem je jednak motor a pak hranatá karoserie. Nicméně zvuk motoru je docela přijemný (samozřejmě s ohledem na to, že je to řadový 4-válec). Jinak maximální rychlost uvedená v techničáku je pouhých 168 km/h. Holt by to chtělo 4 kvalty. Ale pro mě je to pořád lepší než kvedlačka. Jak už jsem napsal, ve městě se naopak auto cítí jako doma. Při rozjezdu na křižovatce rozhodně nebudete patřit k nejpomalejším. Na jedničku dokáže Mazda pálit gumy a zatlačí vás do sedačky a do takových 80 km/h je zrychlení docela slušné. Ale auto vás stejně přinutí spíš k pohodové jízdě. V zatáčkách se dost naklání a celkově jízda je taková houpavá, což ve mně evokuje pocit, že řídim větší auto. Ke sportovní jízdě nepřispěje ani řízení, které je docela přeposilované. Ale to mi naopak vyhovuje. Brzdy jsou bez ABS, ale účinek je celkem dobrý. Převodovka řadí celkem jemně, bez nějakých kopanců a podle mě může klidně přežít celé auto. Docela se divim, že v ČR jsou automaty tak strašně neoblíbené. Zejména při jízdě po městě je automat k nezaplacení.

Co napsat na závěr? Za cenu, za kterou koupíte ve slušném stavu leda tak Favorita, jsem získal relativně jednoduché, robustní a zároveň pohodlné, prostorné a zatím i velmi spolehlivé auto. Možná jsem měl štěstí a předchozí majitelé se o auto pečlivě starali, možná se stal menší zázrak a auto skutečně najezdilo jen lehce přes 200.000 km, které byly na počítadle při koupi (ale tomu by věřil jen blázen)... Spíš to bude tim, že Mazda vyrobila opravdu kvalitní stroj. Jediná slabá stránka je pouze 3-stupňová převodovka a teď mi trochu chybí klimatizace. Ale já jsem s autem celkově spokojený a doufám, že mi ještě pár let vydrží, protože i přes svůj věk tohle auto ještě do šrotu nepatří.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•