Auto recenze Opel Frontera

Závady a opravy na autě

Bláto v nádrži (po předchozím majiteli, který zapomněl, že nádrž občas mívá víko) a z toho plynoucí následky.

Hodnocení a zkušenosti s autem

Mám již druhou Fronteru - první jsem koupil "na dotrhání" mimořádně zkorodovanou, druhá je i po 15 letech téměř bez koroze. Celkem se jedná u můj již asi 13. automobil. Pro soukromé cesty používám osobní auto, tento vůz slouží k mým pracovním návštěvám telekomunikačních zařízení na kopcích v celé republice. Často se setkávám s tím, že tam, kde vloni byla slušná lesní cesta, je dnes oraniště po lesnických traktorech. Dá se říci, že auto proháním leckdy dosti neschůdným terénem ve všech ročních obdobích za každého počasí. Předností Frontery je relativně nízká váha prázdného vozu (necelé 2 tuny). To vozidlu umožňuje poměrně snadný průjezd rozbahněným polem stejně jako závějemi (největší změřená výška navátého prašanu je prozatím 80 cm). Jako každý automobil i Frontera vyžaduje pravidelnou údržbu, nelze se spoléhat na to, že robustní auto pojede donekonečna samo. Pokud jezdíte v terénu, mějte na paměti, že základním úspěchem každého vozu jsou odpovídající pneumatiky. Fronteru doporučuji mírně zvednout (o několik centimetrů), na stabilitě při jízdě po silnici se to nijak výrazně neprojeví. V silničním provozu je dobré mít na paměti, že se jedná o vozidlo do terénu, pro závodění na asfaltu jsou k mání lepší auta. Pokud se občas musíte jako já prodírat různým proutím vyrostlým na cestě (pokud vůbec nějaká existuje), považuji za nezbytnost přední ochranný rám v poněkud zesíleném provedení. Nelámejte si hlavu s tím, že takový rám je trochu těžší, ani Trabant nepozná, jestli veze o 30 kilo více nebo méně. Každých 20 kg váhy navíc představuje u Frontery rozdíl jediného procenta. Rozhodně nedoporučuji montáž efektního nablýskaného rámu z marcipánových trubek posazeného na jakémsi kousku čtyřmilimetrového plechu. Takové rámy jsou určitě krásné na pohledných SUV, na offroad však nepatří.
Častým problémem Frontery jsou automatické zámky volnoběžek předních kol. U předchozího vozu jsem to vyřešil náhradou za manuálně uzymykatelné volnoběžky (jsou spolehlivější), u druhého vozu zatím problémy nenastaly. Pozor na řazení předního náhonu. Auto nemá mezinápravový diferencilál, jízdou s předním náhonem na asfaltu se vám nejspíš podaří něco utrhnout, v nejlepším případě dobře ohoblujete pneumatiky.
Po ujetí více než 130.000 kilometrů s těmito vozy mohu říci, že se jedná o bytelného a spolehlivého dělníka. Pokud majitel oželí trochu komfortu (pérování je jen o něco lepší než u žebřiňáku), nechce vozítko, kterému budou stačit 3 litry paliva na stovku kilometrů, najde si čas a nějakou korunu na údržbu, pak bude s Fronterou velice spokojen.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•