Auto recenze Fiat Linea

Závady a opravy na autě

žádné

Hodnocení a zkušenosti s autem

Fiat Linea 1,6 Multijet – auto, které v mnoha směrech příjemně klame.
Tyto řádky jsou určeny pro občany naší země živící se poctivou prací za průměrný výdělek a potřebují řešit vedle dalších starostí i svoji mobilitu. Bohatým a těm, co si na ně hrají, doporučuji motoristické časopisy a auto-moto revue v televizi, kde naplácaní plešatí hoši testují audiny, porsche apod.

Důvody, proč jsem si koupil Lineu.
Denně najedu 220 km (80% dálnice) a náklady mi nikdo ani částečně nehradí. Potřebuji tedy každé tři roky nové auto s co nejnižšími náklady. Stačí si udělat jednoduchou tabulku, kam zanesete náklady na pohonné hmoty za rok, na pneumatiky, servis, pojištění, pořizovací cenu a zůstatkovou po třech letech. Výsledek je jednoznačný. Malé benzínové vozy jsou při takových kilometrech v podstatě drahé, LPG nic moc, nejlépe vychází nižší střední třída v naftě. V hledáčku jsem měl Octavii II, Kiu Ceed, Hyundai i30, Renault Megane, Fluence a další. V mém okolí za poslední rok a půl ukradli dvě Octavie II a dvě vykradli, což vyřadilo Škodu a další koncernové značky, které jsou už taky cenově výše. I30 a Ceed mají malý kufr, zajímal jsem se o jejich kombi verze. U Kie jsem se dozvěděl, že už nejsou levnou značkou a 465 tisíc je odpovídající cena. Hyundai mi jako starému zákazníkovi (viz recenze na Elantru) nijak výhodnou cenu nenabídl, doprodávali zrovna starý model. U Renaultu byli sice vstřícní, ceny zajímavé, problém byl ale motor. Jejich 1,5 dCi má sice výkon, ale schází mu kroutící moment i trochu pověst. Fluence je hezký, má styl, ale na svoji velikost by potřeboval větší motor. Ford Focus byl dosti drahý a referentské vozy v naftě nebyly. Novinka Opel Astra se pohyboval cenově rovněž hodně vysoko, to samé platilo pro spřízněný Chevrolet Cruze.

Nakonec jsem zůstal opět u Fiatu (viz recenze na Bravo), který mi nabídl dobré ceny. S jejich motorem jsem byl velmi spokojen a souhrnem vlastností jej považuji za nejlepší malý diesel současnosti. Líbila se mi korejská šestnáctistovka CRDi, u i30 SW ale tahá dosti velkou boudu, což se negativně promítá do ekonomiky provozu. Měl jsem možnost jezdit s Audi A3 s novým motorem 1,6 TDI a nijak mne to neoslnilo. /Nic moc výkon, i v tak kvalitním voze se projevoval poměrně hlučně. Vysoká spotřeba přes 6 l/100 km šla na vrub automatiky, která motor zbytečně vytáčela. Navíc to mělo systém Start/Stop – větší nesmysl jsem snad neviděl. S neomylnou jistotou se motor vypnul vždy těsně před rozsvícením zelené, aby se vzápětí startoval nervózním zakvílením nadupaného starteru./ Váhal jsem mezi Bravem a Lineou. Nakonec zvítězila Linea. S autem je to jako se ženskou. Žena se musí líbit, mít prsa a zadek. Takže pořádné auto má vpředu kapotu a vzadu kufr – prostě klasika, žádný useknutý hatchback, MPV, SUV a pod.

Design:
Mezi sedany, které jsou v současné době na trhu, patří Linea k tomu lepšímu. Jezdí jich dosti málo, mnoho lidí ji nezná. Klam číslo jedna – boční siluetou, délkou, na první pohled i interiérem s matovou hliníkovou lištou a chromovanými rámečky na přístrojové desce vyvolává u neznalého člověka dojem, že se jedná o dražší vůz. Teprve při bližší prohlídce zjistíte, že je to v základu Punto Grande, se kterým si dali Italové více práce, takže to není kreace s naroubovaným kufrem, jako byla Fabie sedan, Thalie I nebo C4 sedan.

Vnitřní prostor a ergonomie:
Linea se dá dosti obtížně srovnávat. Octavia II i Renault Fluence jsou vozy o třídu výše, Chevrolet Aveo sedan nebo Thalia jsou zase výrazně menší a momentálně se nedodávají v naftě. Díky prodlouženému rozvoru (2603 mm)je zejména v podélném směru velmi pohodlná a směle konkuruje podstatně větším vozům. Při sedadlech nastavených pro středně vysokou postavu je mezi opěradlem předního sedadla a hranou zadního sedáku 23 – 28 cm prostoru. Cestující si navíc mohou dát nohy pod přední sedadla, což často není možné ani u velkých vozů (např. C5). Poněkud méně prostoru je nad zadními sedly, osoby nad 185 cm výšky už mohou mít problém. To je ale nectnost mnoha vozů s aerodynamickým tvarem karosérie. Linea je deklarována jako pětimístná, dvě stodvacetikilové osoby jsou vzadu naprosto v pohodě, třetí se k nim ale nedostane ani náhodou, i kdyby byl sebeštíhlejší. Oproti vozům střední třídy je prostě užší. Sedadla působí velmi příjemným dojmem, kupodivu se mi v ní sedí o dosti lépe než v Bravu. Má tužší bederní polštář. Sedadlo řidiče je o trochu výše než například v Octavii. Společně s užšími prahy to umožňuje velice pohodlné nastupování a vystupování z vozu, aniž by člověk kopal do prahů, takže polepy prahů, nutnost například v Octavii II, jsou zbytečné. Na předních sedadlech je v podélném směru dostatek prostoru i pro dlouhány. V příčném směru je to opět Punto Grande. Dvě osoby průměrných postav zde najdou veškeré pohodlí. Oproti Superbu nebo Mondeu schází po stranách 4-5 cm, které ale stejně nijak za jízdy nevyužijete. Jde spíše o pocit prostoru, který v těchto vozech máte navíc. Oproti Bravu jsou sedadla blíže u sebe, což může být v některých případech velmi příjemné a tchýně bude mít nakonec nejvíce pohodlí vzadu.
Ve voze je dostatek odkládacích ploch. Velmi příjemná je ploška na brýle v přístrojové desce. Přístrojová deska a ovladače odpovídají Puntu Grande. Standardní provedení bez nápadu, jako u většiny aut, elegance Brava tu schází. Grafika otáčkoměru a rychloměru není nic moc, v praxi jsou přístroje i malý displej počítače kupodivu docela dobře čitelné, protože nejsou tak utopené jako v Bravu. Velice příjemné jsou svislé výztuhy předních sloupků s malými okýnky. Sloupky tím pádem nejsou tak masivní a nezakrývají tolik výhled do stran. Rovněž zadním oknem je podstatně lepší výhled než z Brava nebo z Octavie II.
V několika testech Liney, které byly uveřejněné, byly různé kritiky, které se pokusím uvést na pravou míru. Přístrojová deska - není pravda, že je z tvrdých plastů. Většina plastů v interiéru je měkčená, i když ne tolik jako u škodovek. Nevím, co je to teď za úchylku, že všichni motorističtí novináři řeší měkčené plasty. Vím ale stoprocentně, že se plasty měkčí přídavkem dalších látek, které jsou jedovaté (viz problém hraček z Číny). Čím měkčí, tím jich je více. Takže ať si každý vybere, co chce. Osobně bych bral přístrojovou desku ze dřeva kombinovaného s textilem – to ale nemá ani RR. Plasty jsou samozřejmě lacinější, mají řadu výhodných vlastností a saze patří mezi nejlevnější pigment. Nemohu se zbavit dojmu, že nás automobilky v posledních letech berou v tomto směru pěkně na hůl. Textil je alespoň na částech výplní dveří, což považuji za sympatické a ve vozech této kategorie se rovněž již moc nevidí. Černé plasty samozřejmě převládají.
Další kritika byla na „příšerné slícování plastů“. Plastové díly mají zakulacené hrany, takže lícování středového panelu je prostě jiné, nemohu ale říci, že by díly nelícovaly. Jiný motoristický odborník pravděpodobně nepostřehl, že celý plastový díl kryjící přístrojovou desku pod volantem je odklápěcí. Je přichycen dvěma bajonetovými příchytkami, které lze odjistit klíčem od vozu. Co je pod ním, jsem zatím nezjišťoval (pojistky, diag. zásuvka??).
Provedení přístrojové desky je dvoubarevné a podílí se na klamu číslo 1. Standardně je ve výbavě 6 airbagů, naftová verze má volant a řadící páku v kůži. Efektní, ale švy docela tlačí do rukou a do dlaní při řazení. Velmi praktické je ovládání rádia na volantu. Rádio samo je o třídu horší, než mělo Bravo, stejně tak reproduktory – prostě to hraje. Ve výbavě není, kupodivu, cyklovač stěračů. Nahrazuje jej první rychlost, která mění frekvenci stírání v závislosti na rychlosti jízdy. Zpočátku jsem na to dost koukal, musím ale po pravdě říci, že mi ten redukovaný systém Liney v podstatě zcela vyhovuje. Všechna okna jsou v elektrice, včetně ovládání zpětných zrcátek. Potahová látka sedadel je praktická, nejsou na ní tolik vidět drobky apod.
Provedení karosérie a interiéru odpovídá současným požadavkům, v interiéru ani po 48 000 km nic nedrnčí. Velmi pěkný je kufr o objemu 500 l. Víko je sice užší (rozměrné zadní svítilny), ale dnes už vám přivezou ledničku nebo pračku zadarmo až na místo určení. Celý zavazadlový prostor je čalouněný, schází ale oka pro zachycení sítě, na levé straně je jediný háček na tašku. Zadní sedadla se jednoduše sklápějí, jsou dělená, takže není problém přepravovat například lyže.
Další kritika byla na výkon světel. Myslím, že odpovídají běžnému standardu. Dnes stejně jedete většinou v koloně aut i mimo město, výkon světlomeůu tím poněkud ztrácí smysl. I přes množství kilometrů, které najedu, mohu dálkové světlomety využít jen omezeně. Z legrace jsem si stopoval dobu jejich zapnutí – rekord byl 21 vteřin v lesním úseku na okresní silnici v 5.45 ráno… Naopak mám dojem, že řada vozů nebezpečně oslňuje ostatní účastníky provozu.

Motor a převodovka:
Po otevření kapoty pohled jak do krabičky olejovek – motorový prostor je zcela zaplněn. Případné opravy asi nebudou nic moc. Očekával jsem, že to bude to samé jako u Brava. Motor ale splňuje normu Euro5, má řízené vypalování filtru sazí a chová se trochu jinak. Zpočátku byl hrozně syrový a nechtěl se vytáčet. Trvalo to asi 10 000 km, než se rozjel. Reakce na plyn není tak ostrá jako jsem byl zvyklý u Brava (Euro4). Převodovka řadí bez problémů, čitelně. Oproti Bravu o něco lehčeji, Superb ale řadí lépe. Převody jsou o něco kratší než u Brava. Je to zřejmě dáno menšími pneumatikami, i tak ale patří mezi nejdelší mezi běžnými auty na trhu. Na rozdíl od Brava se zpátečka řadí jako jednička s pojistným kroužkem. Osobně mi to moc nevyhovuje, pohledem nepoznáte, zda tam je jednička nebo zpátečka. Kratší převody umožňují využívat nízké otáčky motoru, který si nechá líbit i 1200/ot. min. na šestku. Ta bez problémů zabírá od 70 km/hod., což je velmi příjemné. Rovněž rozjezdy jsou možné téměř na volnoběh. Klam číslo dvě – subjektivně se zdá, „že to moc nejede“. Příčina je v měkkém záběru motoru s nevýraznou reakci na pohyb plynového pedálu (Euro5 a další odpor ve výfukovém potrubí?) a ve velmi dobrém utlumení motoru (ještě lepší než u Brava). Nemáte totiž řádnou zvukovou odezvu na zvýšené zatížení motoru. Skutečnost je ale jiná. Když ji přišlápnete, tak Linea letí jako dělová koule a 170 máte na tachometru velmi rychle. Koncernové vozy VW s motory TDI se stejným výkonem na ni jednoduše nemají - 290 Nm/1500 ot. znamená, že má v nízkých a středních otáčkách o více než 10% větší výkon a to je znát. V běžném provozu jí neujedou ani Passaty a Octavie s dvoulitrem TDI. Kroutící moment a tím i výkon v nízkých obrátkách nemají o moc větší a jsou těžší. Ve vysokých rychlostech na dálnici je to samozřejmě naopak, tam je rozdíl výkonu o 35 koní znát. Spotřeba je silně kolísavá. Za akceleraci a požitek z rychlé jízdy se platí. Motor moc hezky běží, krásně se vytáčí, radost s tím jet. S lehkou nohou se dá jet v pohodě do 4,5 l/100 km. Při ustálené rychlosti 100 km/hod. jde dokonce pod 4l (3,6-3,8). Záleží, jak využijete technických předpokladů, které Linea má – dlouhé převody, relativně malý motor, nízká hmotnost a dobrá aerodynamika. Dokázal jsem ujet něco přes 5000 km s průměrnou spotřebou 3,9 l/100 km, na 1500 km dokonce za 3,5 l/100km, ale byla to dost nuda – žádné velké zrychlování, pohodová jízda do 110 km/hod. Na dálnici při povolených 130 km/hod. s naloženým autem motor téměř necítí kopečky a jede jak expres za 5 l/100 km. Dnes moderní „downsizing“ motorů má rovněž svoje zápory. Objem prostě ničím nenahradíte. Zrychlovat z malých otáček okolo 1000 ot./min na nižší převodové stupně lze, ale netočí se tolik turbo a chvíli to trvá, než se dostanete do oblasti, kde už je výkon. Při jízdě se zapnutou klimatizací musíte při rozjezdu dostatečně přidat, jinak motor nekompromisně zdechne jako začátečníkovi.

Jízdní vlastnosti:
Klam číslo tři – Linea se chová nečekaně dobře, drží zvolenou stopu, v zatáčkách se nevyklání, nerozhodí ji ani běžné nerovnosti našich silnic. Dokáže držet krok s Octavií nebo Focusem až do rychlostí, kdy se „jede na srdce“, na což si někteří řidiči lepších vozů třeba ani netroufnou. Tím to ale končí. Nečekejte, že auto s menším rozchodem kol a s jednoduchou konstrukcí náprav bude stejně dobré i v mezních situacích. Nezkoušel jsem to, ale zcela určitě nebude. Na běžný provoz to ale v pohodě stačí. Není to žádný závoďák. Nepříjemná je citlivost na boční vítr. Při obsazení pouze řidičem za silného větru Linea v rychlostech nad 120 km/h jakoby plave. Ne že by se vychýlila ze směru jízdy, jako to dělaly staré stodvacítky, ale není to zrovna příjemné. Něco podobného se může stát i při předjíždění kamionu na dálnici. Při větším zatížení tento jev zmizí a i s rakví na střeše se chová naprosto standardně. Příčinou je zřejmě velká boční plocha daná délkou karosérie, relativně nízká hmotnost a poměrně vysoká světlá výška. Vyšší podvozek není úplně na škodu, tam, kde jsem s Bravem drhnul spodním krytem motoru (cestou k vodě apod.), tam Linea hladce projede. Řízení má klasický posilovač, který se projevuje zvukovým efektem při manévrování na místě a v malých rychlostech. Oproti elektrickému u Brava tolik neposiluje. Motorističní novináři budou jistě oceňovat lepší odezvu, já ale z pohledu těch najetých kilometrů vidím spíše to, že musím více tahat za volant. Kola jsou klasické patnáctky, 195 mm šíroké – dnešní standard. Oproti dvěstěpětkám co mělo Bravo, ušetřím na pneumatikách ročně 4000,- Kč. Pneumatiky jsou Bridgestone staršího modelu, vyrobené v Turecku. Zatím se chovají slušně. Podle opotřebení odhaduji, že vydrží max. 50000 km. Brzdy jsou kotoučové na všech kolech, v podstatě shodné konstrukce s Bravem. Brzdí velice dobře, pro Fiat typicky ostře. Pérování je tužší a podílí se na dobrých jízdních vlastnostech. Klam číslo čtyři – jízdní pohoda, komfort v běžném provozu jsou překvapivé. Máte dojem, že jedete v lepším voze, než je skutečnost. Nízká je aerodynamická hlučnost, není problém na dálnici s otevřeným oknem poslouchat rádio nebo hovořit se spolujezdcem. Měl jsem to štěstí, že jsem v jednom dni opakovaně řídil zánovní Lineu a zánovní Superb 1,9 TDI 4x4 170 koní v maximální výbavě (cena převyšovala více jak dvakrát cenu Liney) ve městě, na okreskách i kus dálnice. Když si odmyslím dvojnásobný výkon, sedačky s broušenou kůží, o 4 cm více prostoru na šířku, zabudovanou navigaci apod., tak jsem v komfortu svezení neviděl žádný významný rozdíl. Nemám sice cejchované ucho, ale k mému překvapení byl Superb znatelně hlučnější, zejména v nízkých otáčkách. Tím nechci tvrdit, že vysoký jízdní komfort bude za všech okolností, běžný provoz ale většinou převažuje.

Spolehlivost:
Linea má najeto 48 000 km bez jakýchkoliv problémů při denním provozu. Nemusel jsem nic reklamovat, nic se neopravovalo. Po pravdě řečeno jsem z auta smontovaného v Turecku měl určité obavy. Zatím to vypadá, že Turci v Turecku dělají auta stejně jako Turci v Německu…

Další postřehy:
Při bližším zkoumání zjistíte, že Linea je zvláštní směsice moderních i starších konstrukcí (prostorový hliníkový rám přední nápravy x klasický posilovač řízení)a výbavy vozu nižší třídy s luxusními prvky (absence cyklovače stěračů x volant v kůži a ovládání rádia na volantu). Celkový dojem zatím velmi příznivý.

Závěr:
U nás opomíjený elegantní a zároveň praktický vůz, který poskytuje příjemné jízdní požitky, zejména na dlouhých trasách. Zvláštní kombinace malého a zároveň velkého vozu. V mnoha směrech se vyrovná zavedeným značkám, v něčem je i předčí. Provozně velmi úsporný. Kvalitu budu posuzovat až po najetí podstatně většího počtu kilometrů – zatím to vypadá na hodně muziky za málo peněz.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•