Auto recenze Peugeot 405

Závady a opravy na autě

Peugeot 405 má dva typy karoserie: sedan a kombi. Ten druhý vypadá ze stylistického hlediska kompaktněji a méně staromódně. V evropských továrnách Peugeotu byla jeho výroba ukončena v roce 1995, nicméně model se dodnes vyrábí s 1,6l motorem v Íránu a s jednotkami 1,9 a 2,0 l v Argentině a Egyptě. Na hlavním výrobním pásu se tento model udržel déle než sedan, protože výroba jeho nástupce – kombi Peugeot 406 Break – začala později.
5/87 Zahájení výroby
12/87 Porota evropských novinářů zvolila tento model za Vůz roku 1988
3/88 V Ženevě byly představeny verze se vznětovými motory 1,9 l o výkonu 47/51 kW (64/69 k), turbo 1,8 l o výkonu 66 kW (90 k) a rovněž samočinná převodovka
1989 Objevuje se verze kombi
3/89 Verze s pohonem všech čtyř kol a motorem 1,9/l 81 kW (110 k) a model Mi16 poháněný jednotkami o výkonu 108 až 116 kW (147 až 158 k). Verze Mi16 4x4 je vybavena viskózní spojkou a diferenciálem Torsen na zadní nápravě.
6/92 Nová verze s upraveným interiérem a novými motory
11/95 Ukončení výroby v Evropě.

Jeden z automobilových odborníků před časem řekl: „Po zkušenostech s Peugeotem 405 jsem usoudil, že lepší automobil pro řidiče už nelze vymyslet.“ Tento typ dokázal zaujmout nejednoho zájemce o slušný vůz střední třídy, neboť spojuje vynikající ovladatelnost s dobrými jízdními výkony a spolehlivostí. A není jistě náhoda, že právě „čtyřistapětka“ získala titul Vůz roku 1988.
Stejně jako jiné populární „ojetiny“ VW Passat, Audi 80 a BMW trojkové řady patří i Peugeot 405 do segmentu D. Je dostatečně velký, aby své posádce poskytl slušný komfort, a zároveň dostatečně malý, aby nebyl v provozu příliš náročný na spotřebu paliva.

„Čtyřistapětky“ vyrobené dříve mají vesměs karoserie v dobrém stavu. Problémy jsou stejné jako u všech ostatních automobilů: podběhy a spodní části prahů dveří. Peugeot 405 je velmi spolehlivý a není náhodou, že zrovna on dostal přezdívku „francouzský Mercedes“. Naprostá spolehlivost motorů, zvláště vznětových, je všeobecně známá, byť ani nynější benzinové agregáty takřka nemají chyby. Velkou pozornost je třeba věnovat chladicímu systému, neboť hliníkový motor je velmi citlivý na přehřívání. Deformace hlavy válců nebo posunutí bloku – takové mohou být důsledky byť i jen krátkodobé práce v režimu, kdy se chladicí kapalina dostane do varu. Ostatně v automobilu není k dispozici expanzní nádržka. Hladina chladicí kapaliny se stanoví podle dvou destiček v hrdle chladiče.

Automobily vybavené karburátorem není těžké udržovat v provozu vlastními silami, avšak motory s přímým vstřikováním paliva vyžadují autorizovaný servis. V různých motorech a vozech odlišných roků výroby lze najít vstřikovací systémy Bendix, Bosch a Magneti-Marelli. Nejsložitější a zároveň nejméně spolehlivý je systém Bendix, který se však příliš často nevyskytuje. Naopak nejlepší a nej-modernější je zařízení Bosch Motronic. K větším poruchám dochází poměrně zřídka: zpravidla se týkají snímačů a vakuové hadice, příliš dlouho nevydrží ani potenciometr škrticí klapky.

Převodovky (jak ručně řazená, tak i samočinná) jsou absolutně spolehlivé agregáty, kterých si prakticky nemusíme všímat. Základní potíže mohou vyplynout z prosakování oleje těsněním a z opotřebování ložiska hřídele. Na přední nápravě jsou slabým místem pouzdra tlumičů, ložiska podélných ramen a silentbloky. Na druhé straně takřka bezporuchové jsou kulové čepy, tlumiče a koncovky spojovacích tyčí řízení

Hodnocení a zkušenosti s autem

Design „čtyřistapětky“ se nese plně v duchu osmdesátých let, nicméně tvarování jeho karoserie vypadá dodnes celkem elegantně – také proto, že tvůrcem je italské studio Pininfarina, stálý stylistický partner automobilky Peugeot.
Pracoviště řidiče je uspokojivě prostorné, i když pro vyšší osoby nemusí stačit rozsah podélného nastavení sedadla, jež ale na druhé straně potěší pohodlím a pevným bočným vedením. Přístrojová deska v modelech vyrobených do května 1992 vypadá velmi neotřele.

– samotná armatura má i na dnešní zvyklosti poměrně líbivý tvar, přičemž „kaplička“ a výdechy klimatizační jednotky jsou lehce vyvýšeny nad přístrojovou deskou. Na vozech pozdějšího data výroby vypadá deska konvenčněji, a proto se zdá modernější. Volant s nastavitelným sklonem zajišťuje výborný výhled na přístroje pro řidiče prakticky všech tělesných proporcí. Pokud jde o sloupek řízení, ten je veskrze staromódní, i když samotný věnec volantu padne dobře do ruky. Jak bylo zvykem u všech francouzských vozů, houkačka se ovládá páčkou. Kombinace přístrojů je velmi lakonická: dva velké číselníky (v levnějších verzích jsou místo otáčkoměru instalovány hodiny) a dva menší. Uprostřed je blok kontrolek, jejichž existenci si řidič uvědomí teprve tehdy, až začnou svítit.

K zadním sedadlům nemáme žádné výhrady a často zdůrazňovaný „dvoumístný“ charakter zadní části vozu se nezdá být zcela adekvátní: místa je dost i pro tři osoby, přestože uprostřed se nesedí příliš pohodlně. Je tu ale závažnější nedostatek: v některých verzích tohoto Peugeotu chybí možnost sklopit zadní sedadla.
Víko zavazadlového prostoru se snadno zvedá až do prakticky svislé polohy. Samotný „kufr“ je na danou třídu vozu poměrně velký a jeho základní objem činí 0,470 m3.

A ještě jedno typicky francouzské řešení: náhradní kolo je uloženo pod zádí automobilu. Na první pohled se to zdá být výhodné, protože při defektu není potřeba vykládat zavazadla. Nicméně v deštivém počasí je tato procedura nepříjemná už proto, že vůz nemá příliš velkou světlou výšku. Zajímavým způsobem se otevírá kapota: lze ji zafixovat v průběžné poloze a otevřít takřka do svislé polohy.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•