Auto recenze Škoda Fabia

Závady a opravy na autě

Nemám ho tak dlouho, abych něco zjistil, z dřívější zkušenosti s Fabií HTP nic ani nepředpokládám.
Takže všeho všudy výměna jedné poziční žárovky.

Hodnocení a zkušenosti s autem

Pokusím se popsat mé dojmy z Fabie RS, které budu vztahovat k jiným vozům, se kterými jsem jezdil, nebo stále jezdím.

První dojem z auta byl veskrze pozitivní RSka vypadá pěkně sportovně a přitom nenápadně. Líbí se mi více než nový model. Není to také moje první Fabka se kterou jsem jezdil. Měl jsem služební kombi s 12V HTP ve výbavě Elegance, která má podstatně větší kufr, což je její velkou devizou a něco, co jsem na kombíku měl rád.

Interiér
RSky je německy jednoduchý a precizně zpracovaný. Mohl by být trošku nápaditější. Ale vše je na svém místě a ergonomii má na jedničku. I když bych uvítal trošku tlustější a tvarovanější věnec volantu „na tradičních za deset dvě“, který má právě třeba Fabia Elegance s koženým paketem. Vše v interiéru je uděláno poctivě a domyšleně. Výplně dveří jsou sice na můj vkus příliš tvrdé, jen plast který je sem tam potažený textilií, ale nikterak nevržou. Co mi chybí je středová loketní opěrka, v jiném autě ji mám a je to pro mne dost podstatný prvek pro osobní komfort. Opěrku tedy plánuji dokoupit. Odkládacích ploch je dostatek, jen není kam dát 1.5l PET láhev – nová Fabia již má prostor v předních dveřích, tady mi chybí.
Sedadla jsou velmi dobře tvarovány s výrazným bočním vedením a koncernově tvrdé. Jejich světlé provedení je sice pěkné, ale taky velmi náchylné na ušpinění. Proto mám potahy, které se mi nechce ani sundávat, po tom, když vidím, jak jsou špinavé. Co vždycky zjistím, po nasednutí do RSky, je, že tam sedím jak na „židli“. Posaz je poměrně vysoký – pohodlně se nastupuje i vystupuje, ale sportovní posaz vypadá trošku jinak.
Na předních sedadlech je místa dostatek, na svoji třídu vozu, na zadních už není tolik místa pro nohy cestujících, ale nejedná se o typicky rodinný vůz. Malé děti se tam posadí, dospělí spíš nouzově. Moc tomu nepřidá moje, za volantem sedící, vysoká postava.
Vnitřní výbava vozu je sériová RS, tedy přední okna v elektrice, tempomat, palubní počítač, automatická klimatizace, rádio (pouze) na CD s 8mi reproduktory, kožený volant, řadička a ruční brzda. Není nic, co by mi tam vyloženě chybělo.
Odhlučnění interiéru není na kdovíjaké úrovni. Motor je odhlučněn dostatečně, ale hluk linoucí se od tvrdých kol, do interiéru úspěšně proniká. Je to do značné míry škoda. Hodně to unavuje. Ovšem pokud jezdíte po kvalitních cestách, je vše v pořádku a v rámci třídy v normě.

Motor a podvozek
Začnu větou - auto není žádný pravý RSko, naftový motor má sice býčí sílu, ale je málo hravý. Co trošku vadí, je prvotní zvuk motoru, než se zahřeje, tak „pěkně“ klape, poté se zklidní.
Pokud chcete jet sportovní jízdu, musíte se neustále dívat na otáčkoměr a držet otáčky mezi 2 - 3.5 tis., kdy auto na pohyb plynového pedálu rychle a bez servítek reaguje. Jakmile otáčky klesnou, tak se vám může stát, že vám bude chybět výkon v tu nejméně vhodnou dobu. Reálný sportovně využitelný rozsah 1500 otáček je prostě málo. Chce se to naučit s autem jezdit a hlavně řadit.
Díky skvělému podvozku vám zatáčky připadnou "rovnější" a zasluhující průjezd vyšší rychlostí. Tady právě můžete narazit na výše zmíněný problém, který převodový stupeň zvolit, aby vám "nedošel" výkon tam, kde bude potřeba.
Tvrdost podvozku je optimální na české cesty. Sic auto disponuje nízkoprofilovým pneu, jízda po českých hrbech mu problémy nedělá. Upřímně říkám, že zde konstruktéři použili chladnou hlavu a zvolili rozměr kol dle reálných možností. Nedovedu si představit auto na ještě nižších pneu a větších kolech, než jsou originální 16“ky. Auto má sportovní tvrdost a aspoň nějaký komfort. Brzdová soustava je dostatečně dimenzována, brzdy nejsou jedovaté, pro vyšší brzdný účinek je potřeba pedál víc zašlápnout, ale není potřeba více síly. Jejich účinek se tudíž dobře dávkuje.
Dálniční přesuny nečiní vozu problémy. Výkonu je dostatek, šestý rychlostní stupeň udržuje spotřebu motoru v pohodových mezích. Na rovné dálnici auto drží stopu, ochotně zrychluje i zpomaluje. Pružnost motoru v dálničním tempu je jeho silnou stránkou.
Ale taková hrbatá D1 není tím nejvhodnějším prostředím (nejen) pro RSku, podvozek věrně kopíruje stav dálnice a podává o tom do interiéru vozu až moc hlučných informací.

Spolehlivost a spokojenost
Za dobu (asi 20 tis km), co jsem jezdil se služební HTP jsem s ní neměl prakticky žádný problém. Odešly jen dvě přední žárovky, což přestalo, když se zabudoval nějaký odpor. Nic jiného jsem řešit nikdy nemusel. RSka je na tom obdobně, Vyměnil jsem pouze jednu spálenou poziční žárovku. Jinak se mění pouze předepsané spotřební věci, jako jsou olej, filtry, brzdové díly, pneu atp. Motoru o něco více chutná olej, než jsem byl zvyklý. Vidím to tak na dolití jednoho litru navíc za předepsaný interval 15 tis km. Spotřebu oleje přímo ovlivňuje využívání jeho potenciálu, když budete jezdit jak důchodce, dolijete max nějakou tu deci. Spotřeba pohonných hmot motoru je na tom obdobně jako spotřeba oleje. Když jedete, auto si vezme své, když ne, tak jen usrkává z poměrně malé nádrže. Palubní počítač tradičně kecá a spotřebu si upravuje do své a příznivější interpretace. Na dálnici počítejte se spotřebou do nějakých sedmi litrů, pojedete li „pilu“ osm litrů a „nikdo jiný“ nebude stačit. Mimo město pojedete za čtyři a půl. Kombinace mi vychází, dle osobních výpočtů, na necelých 6 litrů, to ale nejezdím úplně podle limitů. Celkově je RSka malé mrštné auto jako stvořené na okresní cesty s dobrým povrchem, tam si budete užívat, pokud budete schopni akceptovat projev a vrtochy motoru. Těžko taky budete hledat soupeře, v běžném provozu vám s velkou pravděpodobností nikdo, i s o třídu výkonnějším vozem, neujede, (nejčastěji úniky končí v první koloně za ploužícím se náklaďákem), přijdou li zatáčky a jste li schopný řidič, ujedete vy jemu.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•